Podvod a falešná hra jsou tak staré jako hazardní hry samy.Při vykopávkách v Římě byly nalezeny kostky z nejrůznějšího materiálu, například ze slonoviny, zlata, stříbra a polodrahokamů, mezi nimi však i všelijak upravené kostky: do kostky se zabudovalo závažíčko, takže určitá čísla padala častěji.
Podvod v hazardních hrách
V karetní hře existuje nekonečná řada podvodů. U pokeru je mimořádně výhodné vědět, jaký list drží protihráč v ruce. Toho lze dosáhnout nenápadným označením na zadní straně karty, takže falešný hráč může protihráčův list „přečíst”. K označení slouží mimo jiné malé třpytivé body nebo prohlubeniny udělané trnem.
Šikovný falešný hráč dokáže karty zamíchat zdánlivě normálně, přitom si však vytvoří pro sebe příznivé pořadí. Sejmout nebo rozdělit karty není problém, místo sejmutí se označí nenápadným ohnutím karty a rychlá manipulace jedné ruky dokáže opět vykouzlit původní pořadí. Falešný hráč rovněž dovede rozdat karty odspodu hromádky nebo napřed druhou kartu, takže dostane kartu zcela nahoře. Hodnoty karet jsou vytištěny v rozích karet, a tak stačí zahlédnout kousek, aby ji poznal. Používají se zrcadlící objekty jako kovové zapalovače, skleněné popelníky nebo speciální prsteny, které se při rozdávání položí na stůl tak, aby se v nich karty odrážely
Podvodníci pracují často v týmu. Dohodnutými znameními se vzájemně informují, že ten, který má nejlepší kartu, zůstane ve hře, zatímco ostatní vypadnou. Falešná hra se málokdy vyplatí, což se potvrdilo zejména u některých rytířů Štěstěny v 19. století, kteří si vydělávali na živobytí na parnících plavících se po Mississippi. Tak například roku 1835 bylo pět hráčů, kteří byli přistiženi při falešné hře, bez okolků lynčováno.
