Pokud máte rádi hazardní hry, může se vám zdát, že být casinovým dealerem je ta nejlepší práce na světě. Budete se účastnit her, které už tak milujete, jenom z druhé strany stolu – což znamená, že budete vyhrávat častěji, než na co jste zvyklí. Samozřejmě, výhru si nemůžete nechat, ale casino vás přeci platí, no ne? Plus budete dostávat spropitné od vděčných hráčů, a když někdo vyhraje velký jackpot, budete v centru dění. A jelikož se na trhu objevuje stále více hazardních podniků, místa kvalifikovaných dealerů jsou stále k mání.
Ale i přes počáteční nával vzrušení možná cítíte, že některé faktory této práce se vám nemusí líbit a měli byste je dobře zvážit. Takže pokud se právě rozhodujete, zdali si zaplatit kurz rozdávání karet při hře Blackjacku, roztáčení rulety a vůbec všech dovedností, které musí mít dobří dealeři, přečtěte si tento náš článek. Najdete v něm všechny potřebné informace.
Kolik si vydělám?
Tohle je asi největší otázka každého z nás a to ať už se zajímáme o jakoukoliv práci včetně právě i dealera v casinu. Odpověď na tuto otázku není jednoznačná.
Jako první musíte pochopit, že základní mzda, kterou vám casino zaplatí za rozdávání pokeru, blackjacku a dalších casinových her, je naprosto minimální. Na začátku můžete dostávat dokonce i něco málo přes 50 až 60 korun na hodinu. Jakmile nasbíráte nějaké zkušenosti a u svého zaměstnavatele se zapíšete jakožto spolehliví zaměstnanci, může se tato mzda zvýšit klidně i na 80 až 100 korun za hodinu. Podle Úřadu práce činí čistá mzda dealera přibližně 15 500 korun měsíčně.
Ale všichni víme, že skutečné peníze si dealeři mohou vydělat na spropitném. Údaje o tom, kolik si dealer může vydělat v průměru včetně spropitného (a případných dalších casinových benefitů), se velmi liší. Někde lze i jen na spropitném vydělat okolo 20 – 30 tisíc měsíčně, někde dokonce i více. Některá casina však dealerům spropitné berou, nebo jim dávají jenom jejich část.
Hodinovou mzdu spropitné může navýšit o pár desítek korun, ale i o stokoruny. Kolik to ve skutečnosti bude, samozřejmě záleží na tom, jak moc jsou vytížení, jaké hry rozdávají a jak velkorysí jsou hráči. Největší spropitné obvykle dostávají pokeroví dealeři, což je spravedlivé, neboť právě pokeroví dealeři mají nejvíce práce jak s pravidly, tak s počítáním výher. A pokud nechcete poker rozdávat, ale radeji se ho naučit hrát, tak si přečete návod začínáme hrát poker.
Jaké faktory výši výdělku dealerů ovlivňují? Když coby dealer nastoupíte do nového casina, můžete být nuceni rozdávat hry, které jsou tzv. „pomalejší“, nebo méně populární a tudíž obvykle vynáší i menší spropitné. Poptávka po dealerech může být také sezónní, takže jakmile casino přestane potřebovat tolik otevřených stolů/her, ubere svým zaměstnancům pracovní hodiny a tudíž i výplatu.
Také můžete očekávat, že dealeři ve velkých městech jako je Praha, Brno nebo Ostrava na spropitném vydělají více nežli dealeři v casinu na malé vísce. Nicméně i zde se najdou výjimky. Pokud budete rozdávat ve VIP poker-roomu, nebudete k pořádným výdělkům potřebovat casino ve velkém městě. Na těchto místech si vyděláte spropitné, které se spropitným u normálních her nemůžete vůbec porovnávat. Ale u „průměrného“ dealera se bude výše spropitného odvíjet hlavně od her, které bude rozdávat a od počtu hráčů, kteří je budou hrát. Z toho nepřímo vyplývá, že kvalifikovanější dealeři si přijdou na více peněz, nežli zelenáči.
Dále se na výšce spropitného odrazí, jak se dealer chová, zdali je lidem sympatický atd. Pokud jste přátelští a usměvaví, lidé vás odmění více, nežli pokud jste odměření a nepříjemní. Z toho vyplývá, že pokud nemáte rádi společnost lidí, kteří se často bujaře baví, potom práce dealera rozhodně není pro vás.
Při práci dealera brzy pochopíte, že největší „velryby“ nemusí rozdávat největší spropitné. Například high-roller pokerové stoly jsou často plné tzv. backovaných hráčů, tedy hráčů, kteří nehrají o své vlastní peníze. Z toho důvodu se od nich dočkáte pouze malých dýšek – pokud vám samozřejmě nějaké spropitné vůbec dají. Na druhou stranu, na nízkých limitech, na nichž najdete rekreační hráče, se lidé občas začnou skvěle bavit, hodně popíjet a hrají prostě jen z toho důvodu, že je to baví, takže pro ně není problém nějakou tu stovku, nebo třeba tisícovku pustit.
Když práce dealera není zábavná
Ačkoliv na práci dealera najdete hromadu pozitivních stránek – budeme o nich hovořit později – najdete na ní také spoustu negativ. První z nich je třeba skutečnost, že během rozdávání budete muset neustále stát. Ano, pokeroví dealeři sice u práce sedí, ale všechny ostatní hry se rozdávají ve stoje. V některých casinech u hry stojíte jen hodinu a potom máte 20 minut přestávky, jenže v jiných se doba pro rozdávání může prodloužit třeba i na dvě tři hodiny. Z toho důvodu je práce dealera nejen psychicky vyčerpávající, ale také fyzicky náročná.
Další problémem jsou lidé. Hráči nejsou vždy laskaví. Pravděpodobně jste už sami někdy viděli některého z hráčů, jak nadává dealerovi kvůli smůle a své prohře, což se ještě může zhoršit, pokud skutečně udělali chybu. Ale rozčilení nebývají jenom hráči – často budete pracovat s lidmi, kteří jsou zcela nebo částečně odkázáni na spropitném jiných lidí. Když spropitné nedostanou, mohou být zklamaní, mohou si stěžovat, což je po hodinách poslouchání také na mašli.
Pamatovat byste taktéž měli na skutečnost, že během hry jste neustále monitorováni. K vedení se tak dostane i sebemenší chybka, kterou vám nadřízený poté může vyčíst. Rovnou tedy zapomeňte na to, že byste mohli něco zamlčet, nebo se dokonce podvodem dostat k penězům, které vám nepatří.
Prostředí casina není pro každého. To platí zejména u podniků, ve kterých se dá stále kouřit. Aktuálně mezi ně patří většina casin (snad kromě pokerových heren). Toto se pomalu mění, ale opravdu jenom pomalu. Co se ale nezmění nikdy, je skutečnost, že dealeři obvykle pracují večer a v noci. Obrácený denní cyklus jim přitom nemusí dělat problémy hned, ale projeví se klidně i později. A to v plné síle.
Školení a výhody
Jak bylo napsáno výše, práce dealera má i své pozitivní stránky. Abyste tuto práci dostali, obvykle nebudete potřebovat dlouhé školení. Dealerský kurz zvládnete maximálně za dva měsíce, ale i méně a stát vás bude asi jen 20 000 korun. Některá casina dokonce nabízejí interní školení zdarma, výměnou za to, že se jim zavážete rozdávat třeba na rok dopředu.
Pracovní doba casin může být pro některé lidi obrovskou výhodou. A to ať už rádi pracují ve dne nebo v noci – některá casina jsou otevřena 24 hodin denně 365 dní v roce a nabízejí i možnost pracovat třeba i jen tři hodiny, například v největší špičce. Díky tomu se z rozdávání her stává skvělá brigáda, či druhé zaměstnání pro živitele rodin. Samozřejmě toto plánování může být zároveň vaším největším nepřítelem – v době mimo sezónu můžete dostat na práci jen 4 hodiny denně a více vám casino prostě neproplatí.
V casinech, která jsou provozována velkými společnostmi, mohou být velmi příjemné i zaměstnanecké benefity. Některá casina nabízejí příspěvek k důchodovému pojištění, životní pojištění, nebo například příspěvky na sportovní aktivity a rekreaci. Budete-li pracovat pro početný řetězec casin, můžete se navíc nechat přidělit do jiných končin.
Rozdávat nebo nerozdávat?
Představili jsme vám jak pozitivní, tak i negativní stránky práce dealera. Rozhodně jsme se nesnažili vás od této práce odradit a ani jsme vás nechtěli nijak zvlášť přesvědčovat, abyste se na tuto dráhu dali. Pro některé z vás to bude povolání snů, pro některé z vás zase noční můra. Do které z těchto skupin lidí patříte, víte nejlépe vy sami. Tak se rozhodněte. Hodně štěstí ve vaší pracovní kariéře.
Pokud máte stále především srdce hráče, přečtěte si, jaké to je být profesionálním blackjackovým hráčem.
