Pět týmů jiných, než ten Kenův, nevyhrávaly. Za čtyři dny jeden tým dokonce zkrachoval, a to začínal s bankem 40 000 $. Ostatní tými byly v červených číslech nebo na nule. Totální zisk byl významně dole a Ken to přisuzoval dvěma faktorům:
- Dělící karta byla nyní v půlce odehraných karet přesněji, nežli předešlá pozice u dělení po dvou třetinách.
- Kenův tým měl výjimečné štěstí a vyhrál více v prvních čtyřech dnech, než čekal. Šance na takové výhry byly skoro jedna ku tisíci. Samozřejmě si výhru užívali, ale nebyli štastni z té nepřirozené malé ziskovosti kasína.
Od začátku komise sbírala data od kasín ohledně ziskovosti počtářů. Operační skupina
v Caesars stále informobvala o výhrách hráčů. Jednou člen této skupiny Kenovi řekl: „Kenny, to je snad vtip. Nemáme žádnou představu, kolik váš tým vyhrává. Stále měníte stoly. Přijdete a odejdete s kapsami plnými žetonů. Je to sranda, ale my musíme dohlížet na čísla. Pokud někdo vyhraje hodně černých chipů, tak ho hned označíme jako počtáře. To odpoutá pozornost od top hráčů a také od nás.“
Čtvrtý den Caesars omezil hraní u stolu s 1000 $ max jen na jednu ruku. Tým se divil, že k tomu nedošlo už dřív.
Den patý měla v plánu probrat výsledky experimentu. Mike Santaniello popsal profit ode dne 2 do dne 4. Navrhl, že pokud tyto zisky budou tak malé, bude muset dojít ke změně. K tomu mělo podle předpokladů dojít ve dni 8.
V tento moment se Kenovi zdálo být záhodno, aby počtáři spojili snahu na zajištění pokračování experimentu. Lídři hlavních týmů se měli setkat ve 4:40 ráno v mezipatře. Z těchto hlavních týmů byly dva v mínusu, jeden bez peněz, další, který prohrál hodně peněz, se pomalu dostával zpět a Kenův byl mnohem více vepředu, než očekával. Ken apeloval, že hra je pro zkušené hráče výhodná. Ale nebylo to jednoduché a počet počtářů ve městě klesal.
Ken dospěl k názoru, že tyto akce ukazují kasínům experiment v dobré podobě. Rozhodl se proto neomezit hru týmu. Byl zainteresovaný v otázce vlivu dělící karty na zisk a slíbil ukázat komisi tento faktor znovu.
Den šestý vzal Ken tento faktor ukázat komisi. Tým zjistil, že Caesars snižil svoje limity na 500 $. Hodně týmů se proto shromažďovalo v Resorts. Earl Yanase, manažer směny, se jich zeptal: „Co vás k nám přivádí?“ Později to zjistil, když o dvě hodiny poté byly i v Resortu limity sníženy na 500 $.
Dne osmý udělala komise změnu. Ta se týkala vyplácení jen v poměru 2 ku 1 při blackjacku hráče. Ne 3 ku 1 jak tomu bylo doposud. Nové pravidlo bylo težké. Kenova skupina hrála s bankem 350 000 $ limity až 500 $, pokud tomu byl balíček nakloněn. Ken byl přesvědčen, že nové restrikce budou dány do rovnováhy a bude to přesto to, co komise i Ken hledají (jediná rovnováha z pohledu kasína byla vyhodit všechny počtáře).
Nehledě na nové pravidlo byl tým 6 ve velkém plusu ve dni osmém. Okolo padesáti tisíc. V tento moment se ve skupině objevil nový fenomén. Několik hráčů už bylo ve městě více jak tři týdny a hráli neustále tu samou hru dokola a dokola. Nezávisle na výsledcích dopadla na tým apatie. Členové dělali poznámky jako že jsou vyčerpaní a chtějí jen zpátky do Californie nebo že toto místo podpálí a vrátí se až po vánocích. Také je nebavil stereotypní systém hry. Všechny kalkulace byly založené na tom, že pokud je vše nakloněno, sází se neustále 500 dolarů (tím samozřejmě nebylo myšleno, že je hra jednoduchá na poražení). Bylo potřeba jen několik kalkulací ohledně výše sázek a z důvodu limitu 500 $ a velkého týmovího banku nebylo nic jiného potřeba počítat. Jenom se sázelo 500 dolarů, pokud měli přijít výhodné karty.
Ken byl samozřejmě také utahaný, ale nechtěl přijít o možnost perspektivního vydělávání. Byl také hrát v Německu týden před prvním prosincem a byl tudíž také zralý na odpočinek. Rozhodli se proto hrát několik dalších dní, rozdělit výhru a zformovat nový bank pro hráče, kteří tu chtěli zůstat. Dohodli se, že Ken nebude nějaký čas hrát, protože jeho hra zjevně přitahovala pozornost. Jeho pauza měla pomoct tomu, aby experiment jěště chvíly pokračoval.
