Ken Uston byl v roce 1974 víceprezident na Pacifické burze a měl pod sebou také 300 lidí na burze v San Francisku. Pokusil se dostat na vysoké školy na Yale a Harvard, ale neuspěl, a tak se přes zaměstnání manažera telefoní společnosti a planovacího manažera u amerických cementáren dostal až na burzu, kde se i nakonec stal víceprezidentem. Vlastnil dům v San Francisku a vydělával okolo 50 000 $ ročně. Vše vždy kompletně utratil.
Později mu náhodou zavolal tento přítel( měl přezdívku Al Francesco), že hledá lidi do svého blackjackového týmu. Několik dní na to se Ken dostal do jeho bytu a potkal pár nováčků, kteří se pokoušeli hrát blackjack pro velké výhry. Zdáli se motivováni a hodně dobře znalí blackjacku.Tým se řídil týmovou hrou. Sázky byly různé od jednoho dolaru třeba až po 1000 $. Z toho důvodu se je kasínám nedařilo poznat.
Tým se skládal z „počtářů“ a „velkého hráče“. Počtáři hráli jen základní strategii založou na optimalní hře pro normálního hráče nebo turistu. Sázky byly jen okolo 2-5 dolarů. Tým hrál jen 4-balíčkový blackjack, protože tam je vetší šance na výhry. Více balíčků se v té době v Las Vegas hrát nedalo.
Počtáři začali karty počítat ihned po zamíchání všech čtyř balíčků a rozdnání první „handy“. Když se balíček stal dostatečně výhodný pro hráče, dali znamení velkému hráči a dali mu poznámky o hře a kolik bylo odehráno es. Poté se už tento v podstatě hlavní hráč připojil ke hře, a sázel velké sázky od 200 $ do 2000 $ samozřejmě podle limitu kasína. Ostatní hráči dělali, že ho neznají a tím pádem si bossové a manažeři kasína mysleli, že je to další průměrný hráč-turista, který má rád vysoké sázky. Msleli si to proto, protože si sedl ke stolu už v rozehrané a zamíchané hře a tak nemá šanci vědět o kartách, které šli.
Tým je ve výhodě zhruba 1,5 až 2,5 %, v závislosti na pravidlech v kasínu. Počtáři dělají své minimální sázky, když je balíček nakloněn spíše na stranu kasína. Velký hráč pak nastupuje a dělá své velké sázky, jen když je jeho výhoda minimálně půl procenta a víc.
Ve skutečnosti může být výhoda týmu i větší než dvě a půl procenta. Od doby, kdy Ken a jeho tým používali 14 Count systém a sázky byly 1-4 ( myšleno v poměru- např. 1000$-4000$) ukázalo se, že mají výhodu větší než 2.2 %. Pokud tým hrál třeba limity 1 dolar a velký hráč 1000 $ a více (muselo to být povoleno kasínem, což většinou nebylo) tak ten poměr byl i 1000 ku 1. Tří a více procent se mohlo dosáhnout v kasínech, kde se dalo použít double na již rozdělené karty.
