Nejslavnějším hráčem rulety všech dob je „muž, který rozbil bank v Monte Carlu”, Charles De-ville Wells, Angličan, který přišel do kasina 19. července 1891. Vsadil 100 000 franků, hrál jedenáct hodin ruletu a vyhrál 250 000 franků. Podobné štěstí měl následujícího dne v kasinu. Třetího dne prohrál 50 000 franků při ruletě, ale ztrátu opět vyrovnal u karetního stolu při hře trente et quarante, načež se vrátil ke stolu rulety a podařilo se mu dvanáctkrát rozbít bank a vyhrát půl milionu franků.
Rozbít bank neznamená, že kasino zbankrotuje. Znamená to, že stůl musí doplnit zásobu žetonů, než se hraje dál. Hráči by se to měli dozvědět a být tak posíleni v naději, aby vsadili více, vždyť to přece mohou dokázat i oni.
Dnes není zvláštností, když je bank u stolu za večer rozbit několikrát. Žetony se co nejrychleji vymění, aby se hra nemusela přerušovat. Charles Deville Wells se vrátil do Monte Carla v listopadu 1891 a zase vyhrál. V následujícím roce ho však Štěstěna opustila a začal prohrávat. Později byl dokonce zatčen, když se pokoušel prodat obilí, které ukradl z jednoho parníku, a byl vypovězen do Anglie. Byl odsouzen pro podvod, protože obral investory o peníze na podezřelé mechanické pokusy, a byl odsouzen k osmi letům vězení. Wellsovo štěstí u stolu s ruletou bylo dobře prodáno a rozpoutalo v Monte Carlu boom hazardních her. Roku 1892 byla o něm složena píseň, která se stala hitem ve Velké Británii i ve Spojených státech.
