Tento příběh začíná poměrně šťastně. Harry Watanabe v roce 1932 založil společnost, která se věnovala výrobě a prodeji dárkového zboží a hraček. Brzy si vybudoval dobré jméno a jeho společnost začala polykat všechny své konkurenty. Takto to probíhalo až do roku 1997, kdy Harry Watanabe přenechal většinový podíl svému synovi Terrymu.
Terry ale na podnikání nebyl. V roce 2000 se namísto směrování své společnosti za ještě většími zisky rozhodl svůj podíl prodat. Vyneslo mu odhadem více než 10 miliard korun. Terry si tedy začal nespoutaně užívat, o 7 let později však přišly problémy. V té době Terry zavítal do Las Vegas a propadl nešvaru jménem hazard.
Boháč Terry si v Las Vegas užíval života plnými doušky. Holdoval automatu, obklopoval se krásnými ženami. Hrál výherní automaty, ruletu, blackjack a další casinové hry. Jeho večírek jako by nikdy nekončil. Za jediný večer při hře v casinu nechal třeba i 5 milionů korun!
Z jeho výletu nejvíce těžilo Harrah’s Casino, které po čase uvedlo, že Terry Watanabe svého času produkoval více jak 5,6% veškerých jeho tržeb. Toto casino je přitom jedním z největších podniků v Las Vegas, odhaduje se, že denně „vydělá“ třeba i 50 milionů korun.
Naštěstí pro Terryho nakonec zasáhla jeho sestra. Ta ho přiměla, aby se po přibližně roce běsnění vrátil domů do Omahy a nastoupil léčbu. Ani poté však jeho problémy nenabraly zdárného konce. Terry totiž hrával také „na sekeru“, přičemž svou útratu ani zdaleka neuhradil. Jedno z casin tak na Terryho Watanabe nakonec podalo trestní oznámení.
Terry se v soudním procesu bránil tím, že casino ho do hry uvrtávalo alkoholem i přímými nabídkami k půjčování peněz a nakonec na něj sám podal trestní oznámení. Jelikož nakonec obě soudní přelíčení vyšuměly do ztracena, dá se z toho vyvodit, že mezi casinem a Terry Watanabem došlo k mimosoudní dohodě či vyrovnání. Přesto se Terry pravděpodobně již nikdy nezbaví nálepky „nejhoršího casinového hráče na světě“.
