Pokračování Jak vydělal 4 mil:
I když se tým 3 rozpadl, Las Vegas stále nabízelo příležitost vydělat si peníze, ale byly zde některé problémy. Ken byl stále více poznáván bossy v kasínech. Navíc hodně bývalých spoluhráčů se také dobře v kasínech necítilo. Jednou dokonce i boss ukázal Kenovi knihu, kde byli všichni zapsáni spolu s fotografiemi.
Ken se proto rozhodl vzít jeden nápad ještě od týmu 3. Myšlenka byla ta, že velký hráč, v tomto případě ho nazveme velký gorila hráč, bude mít na sobě magické boty s vibračním zařízením, ale už nebude mít počítač s tlačítky. Bude moci pít, ani pořádně karty nesledovat a nepočítat a prostě se chovat jako turista užívající si Vegas. Za ním by pak ale stál počtář, který by vše sledoval a dával tomu u stolu signály právě do bot. Bossové by se jim měli méně věnovat, protože by nehráli a pokud ano, tak by vsázeli jen minimum u stolu povolené. Také u hráčů, kteří byli dříve chyceni, se přemyšlelo o převlecích.
Ken jel k Miku Westmorovi, známému hollywoodskému maskérovi. Ten mu udělal falešný nos, zuby a paruku. Uplně ho změnil. Ken vzal telefon a obvolal jedny z nejlepších počtářů na světě. Ty byli v San Francisku, Vegas, LA a Tesaxu a Ken jim představil svůj plán.
Velcí gorilý hráči by byli lidi, kteří nevěděli jak počítat karty v blackjacku, ale budou disciplinovaní natolik, že pochopí a hlavně budou dělat vše podle signálů od počtářů. Museli také být čestní, protože jim bude dán balík o 10 nebo 20 tisícech dolarů.
Bankroll týmu byl 50 000 $. Plánovali hrát až do doby zdvojnásobení banku, což z minulosti odhadovali na 9 nebo 10 dní. Začali hrát jen jednobalíčkové hry, především ve Stardust, Hiltonu, Sahaře a v Circus. Zjistili, že je to težší, než hrát v týmech o dvou lidech jak minule. Hlavně z toho důvodu, že velký hráč nemůže tak snadno a rychle opustit stůl, když jdou karty proti němu a nebo se mění balíček, protože za ním stojí počtář a bylo by velice podezřelé, pokud by ho stále následoval od jednoho stolu ke druhému. Pokud se tedy hra zdála být špatná a prodělečná, byli hráči odvoláni.
Zpočátku bylo odehraných hodin málo. Za tři dny byl tým plus 15 000 $, ale za dva týdny práce pěti počtářů a pěti velkých gorila hráčů (pracovali dvě směny denně) byl tým na nule.
Hrálo se na plných stolech o sedmi hráčích a tak počtáři mohli splinout s davem. Pokud hra byla pomalá (hodně hráčů= jen 65-75 her za hodinu), kasíno se porazit dalo. Bylo to ale velice pomalé, ale Ken si nepředstavoval že to bude až tolik. Navíc chyb bylo hodně. Jak z důvodu špatné signalizace mezi počtářem a velkým hráčem, pomalostí přenosu informací ke stolu a někdy i špatným vypočtem.
Za měsíc hraní byl tým mínus 15 tisíc dolarů. Někteří členové byli znechuceni a odrazeni. Ken se jim snažil vštípit co nejvíce entuziasmu. Jeho oblíbené heslo bylo: „ My mamé výhodu a oni naše peníze“.
Je zde pár zajímavých epizod. Ken se objevil v show Franka Rosenthala rozebírajíc počítání karet. Nosil falešné vousy, takže lidé nevěděli, že ve skutečnosti se oholil. V show také byli manažeři z kasín Golden Nugget a Haciendy. V té show Ken spočítal balíček a řekl hodnotu zbývajících karet. Manažeři byli ohromeni a řekli mu: „V našem kasínu by jsme tě hrát nenechali“. Ironie ale byla, že ještě v ten den tým před show vyhrál 4 tisíce dolarů v Golden Nugget a po show 3 tisíce v Haciendě.
Poslední hra s tímto bankem byla velice neobvyklá a uplně jiná než si Ken představoval, což ho naštvalo, i když dnes se tomu jen směje. Počtář, řikejme mu Mike a velký hráč John hráli v Castaways. Boss dával Mikovi co proto. Stále na něj koukal a objevil, že dává signály a různě hlasitě gestikuluje.
Mike poté signalizoval Johnovi konec hry a rychlé opuštění kasína. John byl ale zabrán do hry a také dost opilý. Mike se vrátil zpět do pokoje. Ale ani za půl hodiny nebylo ani vidu ani slechu po Johnovi. Ken proto poslal jednoho z týmu do Castaways aby ho našel. Ten ho objevil stále sedícího u stolu už úplně na mol jak sází 500 $ na kartu. Měl před sebou mnoho černých chipů. I tak ho ale jeho kolega musel vytáhnout od stolu a dovléct do apartmá. On se tam ale bránil, že nechtěl opustit stůl ve stejnou dobu jako Mike a tak zůstal a hrál základní strategii. On ji ale vůbec neuměl. Říkal, že karty šli dobře a tak sázel stále 500 dolarů a vyhrál 6 tisíc. Nemohl pochopit, že na něm stojí zodpovědnost celého týmu. Ironie byla jeho výhra, která nakonec tým přenesla přes vysněnou hranici zdvojnásobení banku. Druhý den po vystřízlivění mu ale Ken musel domluvit a objasnit týmovou strategii znova.
