Většina výherních systémů bojuje s dlouhodobými nepříznivými sériemi prostřednictvím progrese. Co byste ale řekli na systém, který z dlouhodobých sérií přímo těží? Právě takovým systémem je systém Vzdálený tucet. Až tedy příště zaznamenáte dlouhou opakující se sérii, víte po čem sáhnout.
Hráč v průběhu celé hry sází vždy na 2 tucty. Které tucty to budou, určí podle naposledy padlého čísla – tucet, do kterého toto číslo náleží, v příštím sázkovém kole vynechá a bude sázet na dva zbylé tucty. Tak například pokud padlo číslo 36, v dalším kole budeme sázet na 1. a 2. tucet. Jestliže nám nyní padne číslo 6, které spadá do 1. tuctu, v příštím kole budeme sázet na 2. a 3. tucet.
Začínáme sázkou 2 žetony na oba tucty. Jestliže vyhrajeme, napříště zvýšíme hodnotu sázky na obou tuctech o 1 žeton. Pokud prohrajeme, na obou tuctech resetujeme sázky a napříště do hry vkládáme po 2 žetonech na každé z polí.
Pokud ruletní systém Vzdálený tucet prozkoumáme trošku zblízka, zjistíme, že čím delší opakující se série bude (bude padat stále stejný tucet, na který jakoby proděláváme), tím vyšších výher se dočkáme, neboť takto natahujeme hru a zvyšujeme přitom sázky na číslech, které stejně – dřív nebo později – budou tažená. V průběhu 30 spinů (nemluvíme pouze o úspěšných spinech, ale o spinech běžné hry – tu vítězných, tu proherních) si hráč přijde přibližně na 200 žetonů. Tato skutečnost byla prověřena počítačovou simulací 10.000 spinů. V cyklech po 200 spinech bylo vždy zaznamenáno přibližně 5-6 delších sérií.
Systém lze, i bez peněz a neomezeně dlouho, zkoušet v těchto prověřených casinech.
Tento systém lze využívat i dlouhodobě. Abychom však zabránili matematické výhodě kasina, doporučujeme stanovit si výši výhry a po jejím dosažení přejít na jiný výherní systém. Obvykle by to mělo být něco kolem 600 žetonů a 100 spinů.
